Mučení vězňů patřilo od nepaměti k repertoáru vězeňských praktik a soudního vyšetřování. Moderní doba je prohlásila za nedůstojné a postavila je mimo zákon. Přesto se používá nerušené dál. Vedle fyzického násilí se však stále častěji nasazují rafinované metody psychického nátlaku.       V  americkém boji proti terorismu získala neblahou proslulost základna Guantánamo na Kubě a vojenská věznice Abú Ghraib ležící západně od Bagdádu. V obou případech se ukázalo, že vyspělý demokratický stát, jakým USA bezesporu jsou, má na svědomí mučení vězněných osob. Nejde jen o náhodné vybočení z normálu, které má na svědomí několik brutálních dozorců. Moderní mučitelé sice nepoužívají pálení žhavým železem jako ve středověku, jejich metody přesto působí obětem nesmírné utrpení.

NOVODOBÉ ZPŮSOBY MUČENÍ VĚZŇŮ

     Seznamování s novodobými způsoby, které mají z uvězněných vynutit doznání, je součástí výcviku speciálních jednotek a jejich základy dostávají posluchači vojenských a policejních akademií. V angličtině se pro tyto metody užívá výraz „no touch torture" (mučení bez dotyku) nebo „stealth torture" (utajené mučení). Diktátorské režimy se s mučením nemusely skrývat a využívaly ho naopak pro odstrašení a demonstraci své síly. Nové nenápadné formy mučení se vyvinuly ve státech s demokratickými tradicemi, v nichž na dodržování lidských práv dohlíží nevládní organizace a nezávislí novináři. Pokud mělo mučení zůstat utajeno, nesmělo na těle oběti zanechávat stopy a obvykle ho nebylo možné prokázat běžnými prostředky. Od sedmdesátých let se po zvýšeném tlaku světového veřejného mínění uchylují ke skrytým formám mučení i mnohé diktatury.

ALŽÍRSKO

Po druhé světové válce používaly některé demokratické státy speciální nátlakové metody, aby zabránily teroristickým útokům. Například Francie takto postupovala proti alžírské Frontě národního osvobození, která hrozila pumovými atentáty. V kampani zahájené v roce 1957 se během sedmi měsíců podařilo činnost FNO ochromit - pro zastánce násilných metod důkaz, že mučení skutečně funguje. Jeden z přímých účastníků a dřívější člen speciálních francouzských jednotek v Alžírsku generál Paul Aussaresses popsal v knize vydané v roce 2001, jak osobně mučil zatčené, a přiznal se, že zabil čtyřiadvacet Alžířanů. Jeho doznání způsobilo ve Francii obrovské pobouření a zděšení. Prezident Chirac vzápětí odebral generálovi řád Čestné legie. Trest mu ale nehrozí, neboť na zločiny spáchané v souvislosti s alžírskou válkou byla v roce 1968 ve Francii vyhlášena amnestie.

DALŠÍ ZEMĚ

V Německu používala policie zostřený postup vůči členům teroristické organizace RAF. Šlo především o formy psychického nátlaku, izolaci zatčených a jejich umístění na samotky.

Ve Velké Británii nasadily britské jednotky proti teroristům z Irské republikánské armády metodu smyslové deprivace. V praxi to znamenalo, že zatčení byli zbaveni možnosti používat jeden ze smyslů, případně více smyslů najednou. Toho lze dosáhnout jednoduchými prostředky (ucpání uší, páska přes oči) nebo je možné volit rafinovanější metody, které postiženou osobu zbaví možnosti používat chuť, čich, hmat či dokonce vnímat tepelné podněty nebo gravitaci. V malých dávkách mohou podobné zásahy do smyslového vnímání způsobit uvolnění, a používají se proto v některých alternativních formách léčení. Jejich nasazení při mučení však vyvolává úzkost, deprese a halucinace. Britské postupy se časem staly standardem současného bezdotykového mučení (no hands torture).

 Jeho základem je pět prvků:

• hooding (zadržený musí po celou dobu kromě výslechů nosit na hlavě černou kápi).

• týrání hlukem (zadržený je umístěn v místnosti, kde je po celou dobu neustálý rušivý hluk nebo hlasitá hudba).

• spánková deprivace (narušení obvyklého střídání dne a noci a spánkového rytmu).

• hladovění a žíznění (zadržený zůstane bez potravy a pití nebo jsou jeho dávky sníženy na minimum).

• nucené stání (vězeň musí setrvat po hodiny ve stresové pozici. Postižení líčili, jak museli stát na špičkách nohou s rozpřáhnutými pažemi.)

V roce 1976 let odsoudila tyto postupy Evropská komise pro lidská práva. Její verdikt byl však zrušen o dva roky později Evropským soudním dvorem pro lidská práva, který rozhodl, že podobné praktiky lze považovat za nelidské a ponižující lidskou důstojnost, nejsou však formou mučení v evropském právním pojetí.

PRAKTIKY CIA

Ucelený sofistikovaný systém mučení postavený na odborném základě vytvořila již v padesátých letech americká tajná služba CIA, která k tomu účelu zahájila široce založený výzkum. Šlo o potlačení vlastního myšlení zadržených osob a manipulaci s lidským vědomím. Do projektu dotovaného ročně více než miliardou dolarů se zapojili profesoři známých i menších univerzit. Některé informace o tomto výzkumu včetně faktu, že se během něho prováděly experimenty s drogou LSD na nic netušících osobách, se později dostaly na veřejnost.

ODBORNÉ PŘÍRUČKY - KUBARK

V červenci 1963 byly získané výsledky shrnuty v příručce s názvem Kubark a měly sloužit potřebám zvláštních služeb při výslechu osob odolávajících jiným metodám (resistent sources), například agentů tajných služeb nebo členů tajných komunistických organizací. Kubark je v současné době v plné verzi k nahlédnutí na internetu pod adresou ( http://www.hiddenmysteries.com/freebook/neuro/ktoc.html ). V roce 1983 vznikla přepracovaná verze Kubarku pod názvem Human Resource Exploitation Training Manual. Příručka byla studijním podkladem vojenských akademií, na kterých studovali mimo jiné také zahraniční studenti. Studie socioložky Catherine McCoyové z Wisconsinu sledovala u 12 000 absolventů akademie SOA z šesti latinskoamerických zemí jejich vztahy k porušování lidských práv. Zjistila, že počet doložených případů porušování lidských práv roste s dobou strávenou na SOA. Formy vytěžování zadržených osob popisované v příručce byly rovněž součástí školení policejních sborů organizovaných americkou agenturou pro mezinárodní rozvoj v Asii a Latinské Americe.

DALŠÍ METODY

K paletě moderních mučících nástrojů patří také elektrické šoky udělované pomocí elektrických obušků, elektrických opasků nebo pistolí (taser). Staly se velmi rychle součástí výbavy zvláštních služeb nebo policejních sborů díky snadné dostupnosti a vysoké účinnosti. Výboje při napětí až 500 000 voltů působí nejen fyzické utrpení, ale jsou současně i formou psychického týrání.

K mučícím metodám s hlubokým psychickým dopadem patří bezesporu také veškeré formy sexuálního týrání. Příručky tuto formu nátlaku sice nikde neuvádějí, přesto je zřejmé, že její používání je relativně rozšířené. Oběti jsou nuceny stát nebo běhat před vězniteli nahé, muži musí nosit ženské šaty, jsou nuceni k různým sexuálním praktikám a vystaveni hrubým urážkám.

VÝSLEDKY

Hlavním cílem mučení (odmyslíme-li si uspokojení sadistických věznitelů) je oslabení nepřítele a získání informací. Výsledkem řady výzkumů je překvapivé zjištění, že mučení obvykle nepřináší vyšší množství poznatků než tradiční metody sběru informací pomocí informátorů a infiltrace protivníkova prostředí. Současně se však ukázalo, že i profesionální věznitelé ztrácejí během mučení svou profesionalitu, a pokud se nedostaví očekávaný výsledek, začnou se u nich projevovat sadistické sklony. Z tohoto pohledu již nedávné zprávy o výstřelcích v amerických věznicích tolik nepřekvapí. Spíše se nabízí myšlenka, zda se jedná opravdu jen o výjimku nebo o standardní součást války proti terorismu. •

FORMY NÁTLAKU UŽÍVANÉ V SOUČASNÉ DOBĚ

Zbavení vlastní identity

Metody vedoucí' k dezorientaci a ztrátě identity oběti. Mezi postupy, které ji navozují, patří především narušení obvyklého životního rytmu, setření rozdílu mezi dnem a nocí, opakované rušení spánku, podávání stravy v neobvyklou dobu, posouvání hodin dopředu a dozadu, kladení otázek, které nikam nevedou, nebo třeba i odměňování při nespolupráci. Identitu oběti lze narušit popřením atributů, které k ní patří, například oblečení nebo účesu (podobně jako nucené ostříhání vousu u vězněných vyznavačů islámu). Příručka CIA například doporučuje vydat zadrženému, který si zakládá na pořádku, vězeňské oblečení o dvě čísla větší a kalhoty bez opasku, aby si je musel při chůzi přidržovat rukama.

Smyslová deprivace

Tuto metodu používali Britové vůči předpokládaným příslušníkům IRA, například u birminghamské šestky nebo guildfordské čtyřky. Smyslová deprivace vyvolává relativné rychle úzkostné stavy, halucinace a mánie. Jedním z užívaných postupů je umístění oběti do neobvyklého prostředí, například ponořením do tekutiny. Během výzkumu CIA byly dvě pokusné osoby ponořeny v nádrži až po hlavu v tekoucí teplé vodě. Během celého pokusu slyšely pouze vlastní dech a kapající vodu. Již po třech hodinách se dostavily zrakové halucinace.

Hrozba násilím

Podle výzkumů je hrozba násilím účinnějším prostředkem než násilí samo za předpokladu, že hrozba je vyslovena chladným hlasem bez emocí. Je ovšem zbytečné hrozit někomu smrtí. Pokud zadržený této hrozbě věří, ztratí veškerou naději, pokud jí nevěří, je zcela neúčinná.

Fyzické vyčerpání

Z výzkumů CIA vyplývá, že není přímá souvislost mezi tělesnou a psychickou slabostí. Přesto patřilo oslabování těla odedávna k repertoáru výslechových metod. Vězni byli vystavováni hladovění, extrémně vysokým či nízkým teplotám nebo byli poléváni různými tekutinami. Podobně jako v předchozím odstavci i tady platí, že pohrůžka odnětí stravy působí často silněji než samo hladovění.

Bolest

Podle příručky CIA nevede bolest vždy k žádoucím výsledkům. Může se snadno stát, že se vyslýchaný pod dojmem intenzivní bolesti přizná i k činům, které nespáchal, nebo si požadované informace prosté vymyslí. Za normálních okolností je mučení jakýmsi měřením sil mezi vyšetřovaným a vyšetřovatelem. Násilí přicházející zvenčí může upevňovat odhodlání k odporu. Pokud je však vyšetřovaný přinucen stát dlouhé hodiny v určité poloze, potom přímý zdroj bolesti nepřichází zvenčí, ale od něho samého. Takto může dojít k oslabení jeho odhodlanosti.

Hypnóza

Hypnóza není podle CIA metodou použitelnou při výslechu, neboť nepodává věrohodné výsledky. Navíc může neodborné prováděná hypnóza způsobit vyšetřovanému trvalou psychickou újmu.

Drogy

Výzkumy s použitím drog ukázaly, že pod jejich vlivem mohou i zcela věrohodné osoby vymýšlet lživé příběhy. V praxi je proto lepší předstírat před vyšetřovaným, že mu byly podány drogy, než mu je skutečné aplikovat. CIA hledala po léta nějakou chemickou substanci, která by přiměla vyšetřované říkat pravdu. V rámci projektu MK-ULTRA se k tomuto účelu testovala marihuana, heroin, mescalin, scopolamin, LSD a thiopenthal, ve všech případech bez viditelného úspěchu.

Zdroj: článek v 100+1 zahraniční zajímavost, 17/2006

Komentáře

- Autor: Guest Datum: 2006-08-25 18:47:55 toto by som sem nedaval, sm je hra a toto s tym ma pramalo spolocne

pp Autor: Guest Datum: 2006-08-25 18:50:55 pp

jj Autor: Guest Datum: 2006-08-27 15:36:15 sem to totalne nepatri

Admin B.C. Autor: Guest Datum: 2006-08-28 06:33:48 Asi jsem mel k tomuto clanku dat pruvodni slovo. Neni to zde proto, aby se nekdo vzrusoval. Je to zde jako informace o tom, jak i v dnesni moderni dobe jsou pouzivany barbarske techniky pro muceni, posvecene vladami a zpravodajskymi sluzbami.

tt Autor: Guest Datum: 2006-08-30 09:45:22 článek je ze čtvrtiny směs útržkovitých informací z různých a různě důvěryhodných/nedůvěryhodných zdrojů, a ze tří čtvrtin prstový výcuc bulvárního redaktora. Jedním slovem - píčoviny. Ze seriózního serveru bych ho vyhodil.

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte.

Powered byAkoComment 2.0!